James Butler Hickok​

(27. května 1837 – 2. srpna 1876), známý spíše jako Wild Bill Hickok, byl legendární postava amerického Divokého Západu. Jeho schopnosti a dovednosti jako pistolníka a zvěda, společně s pověstí muže zákona, poskytly základ jeho slávě, ačkoliv některé z jeho hrdinských činů byly smyšlené.  

Hickok přišel na Západ jako dostavníkový kočí, pak se stal ochráncem zákona v hraničářských teritoriích Kansasu a Nebrasky. Bojoval v Unionistické armádě během Občanské války a po válce proslul jako zvěd, střelec a profesionální karbaník. Mezi plněním povinnosti prosazovat právo a hazardem, který mírně převažoval, byl Hickok ještě zapleten v několika významných přestřelkách a nakonec v jedné z nich byl zabit při hraní pokeru v saloonu v Jižní Dakotě.

Tento dobrodruh, pistolník, šerif a hráč pokeru se stal legendou již během svého života. Jeho předčasná smrt s kartami v rukou ho však proslavila ještě více a zařadila ho do panteonu nezapomenutelných osobností divokého západu.I v jeho případě, jako u jiných slavných pistolníků, platilo, že legendou se stal zásluhou jiných, kteří mnohonásobně nafukovaly jeho činy. Osoba Divokého Billa Hickok byla často idealizovaná a nejen on, ale i jiné ikony jako Buffallo Bill či Wyatt Earp často balancovala na hranici zákona a často ji i překročili. Autoři různých novinových článků či románů zvýšily počet zabitých Divokým Billem až na číslo sto kde jsou, samozřejmě, podle tehdejšího zvyku zahrnuti pouze běloši a Hickok se nejenže nebránil, dokonce na tento fakt přikyvoval. A tak vznikla legenda.

McCanlesov masakr

Po těchto událostech se James Butler Hickok zaměstnal jako ozbrojený průvodce dostavníků firmy Overland Stage Company a brázdil Utah, Nebraska, Nové Mexiko, Missouri či Colorado. V roce 1860 zřídila tato firma dostavníkovou stanici při Rock Creek v jižní Nebrasce a Hickok se stal osobním strážcem správce stanice Wellman.A tam se začne odvíjet dodnes spolehlivě neobjasněná kapitola jeho života, která přispěla k přezdívce Divoký Bill. Co říká legenda? David Colbert McCanles byl údajně vůdcem desetičlenné bandy vrahů a lupičů, kteří přepadli Wellmanovu dostavníkovú stanici. V té době se tam nacházel jen samotný Hickok, proto musel majetek bránit sám  a pomocí pušky, pistole a nože dokázal vzdorovat přesile a nakonec ač sám těžce zraněn zlikvidoval celou bandu včetně jejího zákeřného  šéfa, kterého trefil přímo do jeho srdce.Legenda je jen legenda, jako obvykle přikrášlena, počet nepřátel třeba vydělit dvěma, vzdálenost od terče zkrátit o polovinu a velikost terče dvojnásobně zvětšit. Našly se aktivisté, kteří legendě nevěřili a důsledně pátrali. A tehdy se hrdinský Hickok začal lišit od ideálu.

Z domu pak vyběhl Divoký Bill a my jsme se dali na útěk. Gordon a Wood však byly také zastřeleni. „Jinou možnou příčinou sporu byla prý žena, Sarah Shullová (později nosila jméno Kate Shell). Vůbec neoplývala krásou, na divokém západě však bylo žen jako šafránu, a mezi oběma muži došlo k rivalitě. V každém případě, zprávy o masakru se šířily jako prérijový požár a Hickokova sláva neporazitelného pistolníka nabývala gigantické rozměry. Možnost, že mohlo jít o zákeřnou vraždu, zůstávala nepovšimnuta.

Idol žen  

Divoký Bill byl pro mnohé ženy neodolatelný a už v dobách občanské války 1861 – 1865 měl za sebou romanek s indiánkou Mary Loganovou. Nárok na Hickok si dělala i Calamity Jane, další rozporuplná, ale nepochybně legendární ženská postava divokého západu. Prý měli dokonce spolu dceru, tento fakt však nebyl nikdy dokázán.Navíc Divoký Bill byl prý šarmantní, 190 centimetrů vysoký muž, idol mnoha žen. Nosil dlouhé vlasy jako signál Indiánům, že nemá strach před skalpovacími noži .Chodil oblečený jako dokonalý džentlmen, podle nejnovější módy divokého západu a ženám věděl poplést hlavy. Přitom Calamity Jane nebyla v žádném případě vzorem ženské krásy, často pila a bila se stejně dobře jako chlap.Další lásku zažil Bill v podobě o 11 let starší krasojezdkyně Agnes Lake Thatcherové.Pět let usiloval o její ruku. Nejprve neuspěl, ale dočkal se a byla svatba.Manželství jim vydrželo 2 týdny  Bill se sbalil a ztratil se v prérii.

Fanatik do zbraní 

Jako správný pistolník, i Hickok byl fanatikem do zbraní. Na pouzdra si příliš nepotrpěl, protože podle jeho názoru zpomalovaly tasení a proto kolty s pažbami vykládanými slonovinovou perletí nosil zastrčené za opaskem kalhot. Hickokovou nejoblíbenější zbraní byl revolver Colt Navy model 1851, ráže 36 , v těch časech špičková zbraň.I přes legendy, které se šířily Divoký Bill nebyl ani superrychlý a ani superpřesný po divokém západě chodili muži, kteří ho v střeleckém umění daleko překonávaly. Navíc výkony, které tehdejší mistři podávali, by dnes nestačily ani na postup do okresní soutěže. Hickok však všechny porazil svou chladnokrevnosti a železnými nervy. Když se dozvěděl, že ho nějaký chlap v baru pomlouvá přišel za ním a z očí do očí si problém vyjasnil. V drtivé většině případů se to překvapivě obešlo bez krveprolití. Hickok nikdy neztratil hlavu, a právě to ho dělalo jednotkou. Hickok podle pamětníků – alespoň v pozdějších letech svého života – nikdy neměl charakter zabijáka. Nezabíjel bezdůvodně a nekochal se pohledem na mrtvolu ležící v kaluži krve. Hickok vystřelil, přistoupil k oběti, aby se ujistil, že ho už nemůže ohrozit, a od té chvíle ho jeho protivník už nezajímal. Hickok střílel vždy jen v sebeobraně av celém procesu přestřelky mu šlo jen o požitek ze střílení, ne ze zabíjení. Na tomto místě je třeba zrušit mýtu, vytvořený režiséry westernů, o chlapech s dvěma kolty na opasku, jedním nalevo a druhým vpravo. Něco takového neexistovalo. Každý muž měl jen jedno pouzdro se zbraní a pro případ nouze někteří ještě nosili dobře ukrytou miniaturní jednorannou pistoli značky Derringer.

Nekompromisní šerif  

Wild Bill Hickok měl pověst výjimečného střelce, byl chladnokrevný a měl elementární smysl pro spravedlnost – tyto vlastnosti jej předurčovaly, aby stál na straně zákona a zajišťoval pořádek v některém městě jako šerif. Tak se také stalo v roce 1869 přijal funkci šerifa ve městě Hays City. Ještě se tam ani pořádně neohřál, už si ho vzala na mušku místní pistolnické jednotka – výtržník a falešný hráč Jack Strawhan. Ten nekompromisně vešel do baru, kde Hickok popíjel, a bez výstrahy tasil kolt. Bill byl však rychlejší a prostřelil Strawhanovi hlavu. Později se Strawhanov bratr rozhodl pro pomstu, skončil však stejně.Je pochopitelné, že na post šerifa se často dostali i muži, kteří balancovali na hraně zákona, ba dokonce ho často překračovaly iv tomto úřadě. Ať už to byla spolupráce s bohatými a někdy i bezohlednými rančer skupujúcimi pozemky, nebo šerif pouze demonstroval svou moc nad obyvateli, kteří z obav o své životy „drželi ústa a krok“. Jedno je jisté – Hickok jako šerif neselhal, všude, kde působil, se významně přičinil o zavádění veřejného pořádku.Jedním z prostředků k zavedení pořádku ve městě byl zákaz nošení zbraní. Veřejnost už v té době měla plné zuby přestřelek, při kterých pro zbloudilé kulky umírali i nevinní, a kromě toho spojení zbraň a alkohol věštilo pouze smrt a výtržnosti. Hickok na tomto zákazu striktně trval a kriminalita ve městě citelně poklesla. Občas někdo tento zákon nerespektoval, jako například pistolník William Mulvey, jehož Bill poslal rafinovaně do věčných lovišt.  Divoký Bill tehdy zakřičel na fiktivní postavy: Aha, vždyť on je úplně opilý načež se William ohlédl možná byl opravdu opilý a to se mu stalo osudným. Skončil s kulkou v hlavě. V únoru 1870 však musel Hickok Hays City ve spěchu opustit. I zde se historické prameny různí, a proto si připomeňme jednu z verzí. Do místního baru se prý přišli pobavit vojáci z nedaleké pevnosti. Podgurážený alkoholem si začali Divokého Billa dobírat a ten je dal z baru vykázat, mezi nimi prý i Toma Custera – bratra slavného generála George Armstronga Custera. Po chvíli se však vrátili, is posilami z pevnosti.Okamžitě došlo k souboji pěstmi. Hickok dlouho odolával přesile, nakonec jej však vojáci srazili k zemi, a tak Divoký Bill použil poslední možnost – svůj proslulý kolt. Zabil čtyř vojáků, zbytek zbaběle utekl a Bill se dobyt a krvavý odplazil do bezpečí. Věděl však, že velitel pevnosti – slavný generál Sheridan – vydá rozkaz k jeho zatčení, a proto okamžitě Hays City opustil. 

Herec a hráč pokeru  

Zajímavou, ale rozpačitou kapitolou v Hickokově životě byla jeho herecká  kariéra v legendárním kočovném cirkuse Wild West Show, který patřil jeho dávnému příteli Williamu Codymu alias Buffalo Billovi. Hickok se dal zlákat, zřejmě z úcty k příteli a povzbuzen vidinou výdělku do představení zvědové prérie. Úlohu měl jednoduchou v představení bez děje měl střílet slepými náboji likvidovat Indiány a osvobodit bílou zajatkyni. V té době psal se rok 1874 – nebylo publikum podobnými představeními ještě prosycené, stačila mu přítomnost zálesáckých hvězd a zdálo se, že vše půjde jako po másle. Divoký Bill však jako herec totálně propadl. Jednoznačně neměl tolik talentu jako na střelbu. Na jevišti působil více než rozpačitě, nedokázal ze sebe dostat ani pár souvislých vět, a tak se jednoho dne sbalil a odešel co nejdál, až do Black Hills, kde v té době právě objevili zlato. Všude, kde se dolovalo zlato, se hrával i poker, a Hickok si umínil, že se nebude zatěžovat kopáním zlata s nejistým výsledkem, ale že si ho vezme pohodlnější – při kartovém stole. V žádném případě nebyl zdatným pokerovým hráčům, jak ho glorifikují některé historické prameny. Vítězství mu většinou přinesl respekt soupeřů k jeho pověsti pistolníka. Nejprve působil ve městě Cheyenne, zanedlouho se však přesunul do městečka Deadwood. Nebylo to vlastně ani město, jen jedna ulice plná bláta, připomínající valů, kterou lemovaly bary, hotely a bordely. Slušných občanů žilo v Deadwood jako šafránu, zákon tam totálně absentoval a vraždy, násilí či propady vozů se zlatem byly na denním pořádku.V Deadwood žilo mnoho zkrachovalých existencí, ale i dost boháčů, jejichž Bill v pokeru často porazil, ať už kartami, nebo kolty a shrábl peníze.  

Karta mrtvého muže  

Takto plynuly dny Divokého Billa Hickok. V té době Siouxové s Šajenů zmasakrovali u Little Big Horne Sedmou kavalérii generála Custera a tato událost  25. červen 1876  dlouhé měsíce naplno zaměstnávala veřejnost v Deadwood, samozřejmě kromě zlata v Black Hills a oslav 100. výročí založení Spojených států. Hickokova sláva byla ve stínu těchto událostí, navíc se mu výrazně začal zhoršovat zrak. Z obav o svůj zrak (což by byla pro pistolníka doslova tragédie) trávil stále více času na opiových seancích, často pil a pro některé byl už jen svým vlastním stínem. Nikomu proto nenapadlo, že by mohl ještě mít nepřítele jako za svých divokých dob. A přece 2 srpna 1876 hrál devětatřicetiletý Divoký Bill jako vždy poker, jenže v ten památný den seděl první a zároveň naposled z neznámého důvodu otočený zády ke dveřím, a ne ke stěně, jak bylo jeho dlouholetým zvykem. Je to o to zarážející, protože už pár dní měl tušení, že brzy bude zabit, s čím se svěřil i svému nejlepšímu příteli Charliemu Utter.Dalšími spoluhráči u stolu byli Carl Mann, majitel podniku a lodivod kapitán Massey.Hodiny ukazovaly 16 hodin a 10 minut a hra nabírala obrátky, když zpoza vedlejšího stolu vstal jakýsi muž, odstrčil pár prostitutek, nekompromisně přistoupil k Billovi az bezprostřední blízkosti ho zezadu střelil do hlavy. Hickok byl okamžitě mrtvý. Vrahem byl Jack McCall – podle některých pamětníků šilhavý a mentálně zaostalý, který podle jedné verze hrál  opilce, svalený na stole v kaluži piva a čekajícího na svou příležitost. Druhá verze říká, že McCall přijel k saloonu, uvázal koně, sebevědomě vešel dovnitř a hned začal střílet. Pětadvacetiletý McCall se před soudem bránil tím, že Hickok kdysi dávno zastřelil jeho bratra, díky čemuž jej soud osvobodil a spravedlnosti tak unikl. Ne však nadlouho – později se opilý v pevnosti Fort Laramie chlubil, že prý žádného bratra nikdy neměl a Divokého Billa zabil, aby se stal slavným. Soud v Yanktone tentokrát neměl slitování a 1. března 1877 McCall skončil na šibenici. V okamžiku smrti držel Divoký Bill v rukách sérii karet, které se od té doby říká karta mrtvého muže nebo také ruka mrtvého muže. Jaké to byly karty? Informace se i zde různí údajně to byly žaludová a zelená osmička, žaludové a zelené eso a kulová devítka. Podle jiného zdroje to byly zelené a křížové áčko a 2 černé osmičky. Ať je, jak chce , Hickok tehdy odehrál svou poslední partičku pokeru. Divoký Bill Hickok je pohřben na hřbitově v Deadwood a jeho hrob je dodnes turistickou atrakcí, která přitahuje návštěvníky z celého světa. Hickok je stále živou legendou, námětem desítek filmů či stovek sešitové westernů a knih. Pronikl i do hudebního průmyslu – stal se námětem textů písní a jedna z nejznámějších českých kapel si dala podle něj jméno Divokej Bill.Co je ze života Divokého Billa skutečnost a co výmysl? To už dnes neodhalíme. Hickok se nikdy sám nechlubil, dělali to za něj jiní. Odpověděl záhadně, diplomaticky a mnohoznačně, čímž velmi takticky podpořil legendy, které o něm kolovaly již za jeho života. Ať je, jak chce, Divoký Bill Hickok je pravděpodobně nejslavnějším ze slavných postav divokého západu.

Divoký Bill nenosil svoje kolty (Colt 1851 Navy) v pouzdrech, ale za šerpou, nebo opaskem a tasil křížením rukou. Hlavní výhoda tohoto tasení je, že každou rukou mohl tasit kolt z pravé nebo i levé strany. V době kdy zastával funkci šerifa, každé ráno trénoval střelbu na cíl.